Na hokej bez foťáku nechodím: Burn like a jet

Tak už je to zase tady. Na zimáku je nový led a všechno to začíná zase nanovo.

Nejúžasnější na tom je, že mě to i po těch letech baví.

Za poslední dva týdny se toho událo!

Po nějakých třech letech má konečně twitterový účet HC Olomouc normální název: @hcolomouc. Sice to trvalo sakra dlouho, ale vytrvalost zvítězila! Hurá sláva!

Škoda, že to po takové době vlastně nikoho moc nezajímalo. Tak snad aspoň v těch Pardubicích měli radost.
Předposlední červencový víkend se konal firemní sraz eSports, což je firma, která, jak jste si možná všimli, dělá mj. i weby většiny extraligových klubů. A firemní sraz je taková ta akce, ze které olomoucká redakce poslední roky vozila furt nějaké diplomy. Ale letos jsme řekli ne!

...teda, spíš řekli ne lidi, co vybírají oceněné, a letos nás nevybrali. My se z toho nezblázníme a zítra prostě vyhrajem! Nebo někdy. Zase. Makáme na tom tak usilovně, že jsme dva dny po srazu měli supervyčerpávající čtyřhodinový mítink, kde jsme toho vymysleli tolik, že tomu ani sami nevěříme. Než tenhle článek udělám, už o půlce věcí budete vědět :P
Mám docela dobrý pocit ze Snapchatu! A pokud nás tam ještě nesledujete, tak to běžte napravit, jsme tam nečekaně jako hcolomouc!
Instagram, hokejisti, Pokégym na zimáku! To chceš!
Docela jsem se zlepšila v dělání nenápadných reklam na socsítě. Nemyslíte?

Jakub Herman

Ale hurá na první trénink na ledě v podání A týmu, který byl vlastně tréninkem druhým!

Oni totiž kluci šli na led tradičně v devět ráno, jenže netradičně na dvě poloviny. Trénink celého týmu dohromady byl až v pět odpoledne. Já původně na ten ranní trénink jít chtěla, abych si pořádně zasnapovala. Ovšem selhala technika, budík nezazvonil a já spím ráda a hodně. A protože tam nešel ani nikdo jiný z redakce, tak vám vlastně všude prezentujeme fotky z druhého tréninku. Sry.

Víc k tomu asi nemám co říct :D Byl tam led, byli tam hokejisti a to je vše, co nás tady všechny zajímá, že. Ale povím vám aspoň vtipnou historku, chcete?

Po zápase jsem pomáhala natáčet videa, protože jsem docela dobrej držák kamery, až teda na svůj výškový deficit. To jsme ale tentokrát šibalsky vyřešili tak, že jsem dostala stoličku. Navíc! jsem byla ze srazu plná nových vědomostí o tom, jak točit videa díky docela šikovnému workshopu. Teda, vlastně jsem se nedozvěděla nic nového, co bych zrovna při imitování stativu mohla udělat, ale chápete, ty znalosti prostě člověk úplně cítí! Takže jsem samozřejmě zkonila hned to první video, které jsme točili s Honzou Knotkem, protože mi trošičku ujela ruka a hned tam měl kolega redaktor nos v záběru. Oops?

To ale ještě nic nebylo! Druhý rozhovor byl s trenérem Venerou. Srovnala jsem si záběr, všechno bylo ready, začali jsme a trenér se posunul k redaktorovi. A pak znova. A znova. Až jsem přestala imitovat stativ a začala jsem napodobovat jeřáb a stejně to k ničemu nebylo, protože prostě během těch několika minut urazili skoro metr doprava :D Normálně by to problém nebyl! Ale jak jsem stála na té své slavné stoličce, tak jsem dost dobře nemohla už slézt dolů, aby najednou celý záběr neklesl dolů o nějakých třicet čísel. No, prostě workshopy jsou fajn, ale teorie a praxe se v mém případě masakrálně rozchází.

Na pozdější reklamace ohledně absence vtipnosti historky nebude brán zřetel. A ani na ty včasné. Ono to vlastně vůbec není k smíchu.

Fotky z krasojízdy jako vždy na webu!