Na hokej bez foťáku nechodím: Kostlivci ve skříni

Začala nám baráž. Deja vu.

Na zimák dorazilo překvapivě mnoho lidí, což se ale nakonec neukázalo jako zrovna kladná věc.

Lid si žádá chléb a hry. Jenže chleba ve středu na zimáku k dispozici zdarma nebyl, v tom je nejspíš jádro problému.

Jak už jsem zmínila výše, lidí přišlo hodně, až mě to celkem překvapilo. V playout diváků postupně ubývalo a ubývalo, což se dalo pochopit, obzvlášť pak u zápasů, kdy už o nic nešlo. Čekala jsem ale, že si diváci budou hledat cestu zpátky na zimák o něco déle, až když uvidí, jak se klukům daří. Nakonec tam trefilo tuším kolem tři a půl tisíce fandů, což není vůbec špatné, i když je nutno zmínit, že poměrně početnou skupinu tvořili hostující fanoušci.

O příznivcích Motoru se povídá, jak jsou to nejslušnější fandové v českém hokeji a blabla, takže mě trochu překvapilo, že začali pokřikováním "Díro, díro!" na Trvku. Tak kde jsme? Naši fanoušci vzápětí udělali to samé, ale zase... O olomouckých fans nikdo neřekne, že jsou slušní, natožpak nejslušnější.

Což ostatně aktivně potvrzovali v průběhu skoro celého utkání. A to jsme tak krásně začali!

Prvních deset minut jsem se rozplývala, že přišlo tolik lidí a je tak skvělá atmosféra a lidem na olomouckém hokeji fakt záleží!!1! Zamáčkla jsem slzu.

Jenže pak to na ledě začalo trochu drhnout, klukům nevyšlo pár akcí a najednou dav zcela obrátil a na hráče začal pískat za každou krávovinu. Kdybych bývala studovala nějakou sociologii nebo psychologii nebo tak, nejspíš napíšu bakalářskou práci o mentalitě olomouckých hokejových diváků. Schválně nepíšu "fanoušků", protože si opravdu nemyslím, že fanda píská na svůj tým v zápasech, kdy potřebuje veškerou podporu. Proč se tolik nepískalo ve čtrnáctém, patnáctém prohraném utkání v řadě? Ale co už tady...

Takže už jsme si ujasnili, že prvních deset minut bylo fakt povedených. Jakub Matai celkem rychle poslal Hanáky do vedení a všichni víme, že se klukům hraje líp, když dají první gól. Domácí pak měli ještě pár zajímavých šancí, pak jim ale vítr z plachet vzalo oslabení, ve kterém se Motor psychicky posbíral. Do konce třetiny se hrál celkem pěkný hokej nahoru dolů.

V úvodu druhé části se hostům podařilo srovnat skóre, ale moc dlouho se z toho neradovali, protože po nějakých třech minutách v pádu srovnal Jan Knotek (a já z toho měla sérii fakt pěkných fotek, ha!). Pak ale zase hostům pomohli svým faulováním a Motor opět srovnal krok. To myslím Kohouty dost shodilo, nepovedlo se jim pár přihrávek a jsme zase u těch pískajících fans. Já bych v takové atmosféře hrát nemohla a klobouk dolů, že za takové situace kluci zvládli vyhrát.

Třetí třetina měla fakt náboj, protože to bylo kdo s koho, nakonec se ale naštěstí radovali Hanáci. Rozhodující branku vstřelil Jiří Řípa, který podle svých slov o gólu ani nevěděl. Aspoň náznak herního klidu pak přihrál na hokejky svým spoluhráčům Jan Knotek, pro kterého to byla druhá trefa v zápase.

Řekla bych, že kluci ve středu bojovali hlavně sami se sebou. Hráči Motoru by se mnou asi nesouhlasili (soudě podle pozápasových ohlasů), ale myslím, že když se Kohouti koncentrovali, tak bylo vidět, že jsou trochu někde jinde. Bohužel, závěr sezóny v podání olomouckých hokejistů je jako na houpačce a snad není zápas, který by celý odehráli v ideálním tempu bez nějakých hluchých míst, kdy jsou svým největším nepřítelem.

Doufám, že jsem se nemýlila a že do dalších zápasů už půjdou v jasné roli favorita.

Umyli plexi! Měla jsem tááááákovouhle radost a vyfotila táááákovéhle fotky na web, takže se na ně všichni podívejte a ochejte a achejte.