Na hokej bez foťáku nechodím: Devět z deseti

Do Olomouce dorazil starý známý soupeř z Vítkovic.

Kohouti se zatím snaží razit heslo "můj dům – můj hrad" a celkem se jim to daří.

Začali jsme poměrně vtipně. Tedy alespoň já, protože mě ochranka nechtěla pustit na zimák. To je tak, když je borec v práci novej, neví, co a jak (což se dá pochopit), a pak přijde jeho natvrdlý kolega, který mě zvládl vytočit i po zápase :) Jó, kdo umí, ten umí...

V sestavě Vítkovic je pěkná řádka hráčů, kteří nám kdysi dělali radost v olomouckém dresu. Jmenovitě Petr Kolouch, Lukáš Kucsera, Ondrej Šedivý a Roman Szturc, který ovšem na Hanou nedorazil. Taky za ně hraje Richard Stehlík, který mi kdysi dělal radost v dresu Ufy. A celkem zvučnou letní posilou je Rostislav Olesz.

Ne, že by jim ale byli všichni tihle šikulové v pátek něco platní.

Petr Kolouch

Kohouti měli krásný vstup do utkání, protože se prosadili hned ve druhé minutě, kdy se trefil Roman Rác. Bylo by pro mě velkým, opravdu velkým překvapením, pokud by Ráček nedostal pozvánku do slovenské reprezentace. Slušnou formu měl i loni, letos v extralize ale přímo válí. Momentálně je na 3. místě v kanadském bodování celé soutěže. Má stejně bodů, jako Jaroslav Bednář, totiž tři góly a osm asistencí, jen má na kontě o jeden zápas víc. Lépe než tihle dva už je na tom jen Martin Ručinský, který má góly čtyři a k tomu sedm přihrávek.

Ale zpátky k zápasu – Kohouti se z vedení dlouho neradovali, rychlou odpověď na jejich gól totiž našel vítkovický Vandas. To ale také bylo ze strany hostů vše. Na další gól si fanoušci museli počkat až do patnácté minuty, kdy Dolejše prostřelil Erik Hrňa. V závěru třetiny dostali ještě Kohouti výhodu přesilové hry. Celou dobu jsem si říkala, že to je úúúplně marné, protože vystřelili za celou dobu snad jednou jedinkrát... Tak se vteřinu před jejím koncem trefil Marek Laš. Do šaten tak šli Olomoučtí s celkem příjemným vedením 3:1.

Gól Vítkovic

Prvních osm minut z prostřední části bylo v porovnání s tím, co následovalo, vlastně docela nudných. Jenže pak se domácí rozjeli. Nejdřív přidal svůj druhý gól zápasu Roman Rác. Chvíli po něm se trefil další slovenský útočník v barvách Olomouce, přesněji Dávid Buc. A že si ten gól určitě zasloužil :)

Tuším to bylo právě po Buckově gólu, kdy oba fanouškovské kotle rozbalily transparenty "No pyro, no party" a zároveň s tím zapálili světlice. Zatímco ti naši to hodili pod nohy sami sobě, vítkovický kotel už tak "ohleduplný" nebyl. První světlice přistála mezi diváky, kteří měli tu smůlu a seděli hned pod kotlem. Druhá letěla k rohu kluziště, kde stál jednak kameraman, ale i další fotografové a kousek vedle já. Do třetice vše nejlepší, tak ji mrskli na led. Pokud vím, nikomu se naštěstí nic nestalo. Jenže... Smrad to byl samozřejmě strašnej a dým se zlověstně vznášel nad ledem, takže na řadu přišly větráky. Ale jeden větrák stojí hned vedle mě a když ho zapnou, tak by mě odfouknul. Tudíž jsem vlastně zbytek třetiny dokoukala "od tribuny" a prakticky nic jsem nevyfotila. Pod kotlem jsem radši procházet nechtěla.

Můžeme jen doufat, že klubu nepřiletí od svazu tučná pokuta :) Ale do svědomí si jistě každý sáhne sám, že?

No, taky názor...

Když byla světlice z ledu odklizena, Kohouti navázali tam, kde skončili, ačkoliv Vítkovice vyměnily gólmana. Šestý gól přidal Jakub Matai. Po něm se trefil bombou od modré obránce Pavel Skrbek. A aby to snad střídajícímu gólmanovi nebylo líto, tak i jeho v závěru třetiny prostřelil Erik Hrňa. Pro Hrňu to byl pátý bod v utkání, a není tedy žádný div, že byl nakonec vyhlášen nejlepším hráčem domácích a také "hráčem kola" v Buly na ČT Sport.

V poslední části jsem si musela stoupnou na protější stranu ledu, protože větráky stále foukaly jako o život. Fotky podle toho vypadají. Mám zkrátka oblíbená místečka, ze kterých mi to jde, už třeba jenom proto, že tam není tak špinavé sklo jako jinde.

Hned v úvodu třetí třetiny se v přesilovce prosadil Martin Cibák. A to bylo, co se gólů týče, v tomto utkání vše. Diváci sice nadšeně skandovali "deset, deset" a Kohouti se jim snažili vyhovět, ale už to bylo marné. Můžeme si ale říct, že vlastně deset gólů padlo, když k těm devíti olomouckým přičteme tu osamělou trefu Vandase. Je ale potřeba říct, že se alespoň hosté snažili bojovat až do konce, i kdyby to bylo jen proto, že nechtěli odjet právě s desítkou.