Na hokej bez foťáku nechodím: Where the magic happens

Tak nějak jsem nikdy ani nepřemýšlela nad možností, že bych se někdy dočkala zlínských Beranů na zimáku v Olomouci.

No a vidíte, díky těm našim extraligovým borcům je možný všechno.

Já mám pro Zlín strašnou slabost. Důvodů je hned několik, a proto bylo očekávání obrovské. A musím říct, že zklamaná jsem nebyla ani trošičku.

Do brány se poprvé v sezóně postavil Jiří Trvaj, do první lajny naskočil k prvnímu zápasu Richard Diviš a do zadních řad se konečně dostali i Dávid Buc s Peterem Zuzinem. Hurá sláva! Za velké pozitivum považuji to, že Alex Rašner s Davidem Škůrkem nastupovali do zápasu už od první třetiny a jejich výkon nebyl vůbec špatný.

Zlín přivezl Petra Čajánka a prostě... Co na to říct? :D Neviděla jsem ho poprvé, ale on je celkem rozdíl koukat na něj z těch strašných lavic zlínského zimáku a koukat na něj doslova z první řady. A nemůžu nezmínit Zdeňka Okála, protože i po letech si myslím, že tehdy měl dostat šanci u nás v týmu spolu s Rosťou Maroszem.

Zdeněk Okál

První třetina nezačala pro Hanáky dobře. Zlín byl zkrátka lepší. Berani se však prosadili až po jedenácti minutách, když se trefil Bedřich Köhler. Chvilku po něm se prosadil i Roman Vlach a na zápas natěšené publikum znatelně utichlo. Tedy, alespoň ta část, co nepřišla ve žlutomodré. Po tomhle dvougólovém přídělu si trenéři vzali oddechový čas, což přineslo své ovoce. Kohouti začali hrát mnohem líp, dostávali se do tlaku a konečně prostřelili Libora Kašíka. Přesněji to byl Richard Diviš, který si tak střihnul krásnou premiéru a taky z toho měl pořádnou radost. Do šaten se tak šlo za stavu 1:2.

Do druhé třetiny už domácí nastoupili mnohem aktivněji. Ten rozdíl byl úplně vidět a myslím, že přesně to je jedna z těch silných stránek Kohoutů, že jsou schopní se během pauzy nebo oddechového času namotivovat natolik, aby to hned bylo znát. Jejich tlak postupně gradoval, až nakonec přesilovku využil Martin Cibák. O pár minut později přidal třetí gól Olomouce Marek Laš a ta naše plechovka nám málem spadla na hlavu, jak diváci bouřili. Cibák s Lašem myslím oba čekali na gól jako na smilování a nezbývá než doufat, že tohle byly ty pověstné první vlaštovky.

Martin Cibák

Třetí třetina byla strašná. Skvělá, perfektní, ale strašná a málem to tam se mnou švihlo. Takové drama! Hlavně to oslabení několik minut před koncem, kdy se hráčům snad celé dvě minuty nepodařilo vystřídat, ještě navíc Kucharda hned v začátku ztratil hůl... Nechali tam na tom ledě všechno a myslím, že jsem nebyla jediná, kdo byl na ně v ten moment snad ještě pyšnější, než po tom slavném postupu. Finální minuty byly nekonečné, to napětí by se dalo krájet. Lidi byli skvělí, hnali hráče dopředu, zkrátka naprostá paráda.

Takový zápas snad ani nemohl skončit jinak, než první výhrou Kohoutů za tři body.

Určitě nezapomeňte na fotky na webu, když už se konečně dalo fotit jako na normálním zimáku :)