Na hokej bez foťáku nechodím: Stokrát poprvé

Libereckým Tygrům mají kluci z Olomouce co vracet. Alespoň pomyslně. Myslím totiž, že porážky z baráže 2013 už dávno přebolely, hlavně po tom postupu o rok později :)

Po víc než týdnu bez návštěvy hokeje jsem byla hlavně ráda, že zas ty naše borce uvidím.

Až po utkání, ale přece, vyšlo najevo, že Liberečtí dorazili do Olomouce za pět minut dvanáct. Je otázkou, jak moc to ovlivnilo jejich poněkud slabší vstup do zápasu. On totiž Rostislav Marosz prostřelil libereckého gólmana hned v první minutě. Kohouti vůbec mají na rychlé góly v téhle sezóně nos, ani v Třinci a ani v Brně to však nakonec nic neznamenalo.

V desáté minutě využil přesilovku Martin Cibák, který poslední zápasy ukazuje, že ho někteří fanoušci odepsali zbytečně brzo. Ten nejzajímavější gól ale padl v minutě 17., kdy Škůrka vypustili z trestné lavice a on následoval obránce Alexe Rašnera do útoku. Rašny zkusil vystřelit, gólmana nepřekonal a puk zůstal ležet vedle lapačky. Toho využil právě dojíždějící David Škůrek, který puk do brány jenom popostrčil. Radost měli kluci obrovskou a Škůra si tak připsal první gól za áčko vůbec. Pro Rašnyho to byl zas první "áčkový" bod za asistenci.

Domácí tak vedli krásně 3:0 a už to vypadalo, že za takového skóre nastoupí i do druhé třetiny. Jenže Liberec vzepjal síly a Jakub Valský překonal Tomáše Vošvrdu.

Druhou třetinu začali Kohouti v oslabení, ale přece jen měli z její první poloviny více. A to hlavně ve chvíli, kdy Schwarze, který po přestávce vystřídal Lašáka, překonal bombou od modré Ivan Majeský, pro kterého to byl první gól za Olomouc. Pak ale domácí trošku polevili, Liberec trochu přidal a druhá půlka prostředního dějství vypadala tak nějak všelijak. A hosté toho využili, když na 4:2 snížil Martin Bartek. Kluci si pak chvílemi nebyli schopní ani pořádně nahrát a Vošvrda v bráně musel pořádně čarovat.

Na z jejich strany slušnou druhou třetinu Liberečtí navázali víc než dobře a posledních dvacet minut Kohoutům notně zatápěli. Postupně zvyšovali tlak, až nakonec osm minut před koncem snížil na rozdíl jediného gólu Michal Bulíř. Minuty, co následovaly, byly nekonečné. Přesně tyhle momenty na hokeji nejvíc miluju a zároveň nejvíc nenávidím – samozřejmě podle toho, jak to nakonec dopadne :D A včera to dopadlo dobře, naši borci v úplném konci ubránili i oslabení 4 na 6 a zaslouženě brali tři body.

Po šesti zápasech tak mají na konce celkem sedm bodů, za dvě výhry a jednu prohru v nájezdech. Všechny body brali doma, ale já doufám (a věřím), že za chvíli začnou něco vozit i z venkovních zápasů :)

Jen pro zajímavost, Roman Rác měl asistenci hned u tří ze čtyř olomouckých gólů a byl vybrán nejlepším hráčem utkání za domácí. Mně osobně se pak asi nejvíc líbil výkon Dávida Buce, který mi svou hrou hodně připomíná Knoťase.

Jedinou chybičkou na celém zápase byla naprosto šíleně špinavá skla na straně, na které obvykle fotím. Skla naproti zase byla mokrá a od mydlinek, protože samozřejmě umývat plexi se musí pár minut před zápasem a ještě blbě.