pondělí 15. září 2014

Korunka ke korunce...

...má jistě sportovní ekvivalent bodík k bodíku
Olomouc se po sedmnácti letech opět dočkala extraligového zápasu. V prvním kole dorazila do Plecharény pražská Slavia.


Tak jsme se dočkali.

Já ani nevím, kde začít! To je dojmů!

Tak třeba jsem konečně dostala tu slavnou vestu pro fotografy. Musela jsem si ji ovšem vyškemrat, protože sekuriťák nějak přehlédnul, že mám foto akreditaci, a pak moc nechápal, co po něm vlastně chci. Když jsem nakonec tu reflexní vestu (aby mě snad něco nepřejelo) konečně dostala, byla podle očekávání ve velikost snad 5XL. Rázem jsem měla krásné letní šaty po kolena, do kterých bych se vešla třikrát. A to nekecám. Jestli mi ale něco jde, tak je to improvizace, takže jsem po chvíli pokusů a koumání udělala na každé straně uzlík a rázem jsem z toho měla reflexní pytel do pasu, který možná nevypadal líp, ale rozhodně míň zavazel.


Jakási míra improvizace se mi opět vyplatila hned vzápětí, když jsem (s hrůzou) zjistila, že se ta mlha nad ledem vesele vysrážela na plexisklech, pro jistotu z obou stran. Tak jsem tedy zhodnotila situaci a vylezla pěkně nahoru (ostatně podle toho poznáte blbé podmínky u mantinelu, fotografové šplhají pod střechu). Jenže bylo krásně narváno (bohužel ne vyprodáno, asi šedesát lístků se podle všeho neprodalo), a tak sezení na tribuně nepřipadalo v úvahu. Tudíž jsem jako správný mamlas stála v chodbě vedoucí z ochozu na tribunu, pěkně nad schody. Tu jsem pochopila, proč je ta vesta reflexní, to aby mě bylo krásně vidět, když zavazím.

Ivan Majeský

Zápas za velkého rachotu začal a mně se potvrdila obava, že se sice z mého místa dá docela slušně fotit, ale je to vlastně takový nešťastný úhel a vypadá to všelijak. Aby mi to snad nebylo líto, tak zhruba každé čtyři minuty mlha zhoustla tolik, že přes ni nebylo na snímcích skoro nic vidět. Když je člověk hned u mantinelu, tak se to ještě relativně ztratí, ovšem z nadhledu ani náhodou. Jediným mým štěstím tak bylo, že ani jeden z týmu nedal gól, zato šancí bylo milion (a naši kluci pálili tutovky jak o život), a tak jsem si mohla pořádně potrénovat, jak číst hru z jiného úhlu než obvykle. Doufám, že nezním jako nějaký fotografický snob :D Ale je fakt, že zas tolik těch herních situací není, a když si na ty jednotlivé typy člověk zvykne, hned to focení mnohem intuitivnější. 
Jak jsem říkala, naši měli spoustu tutovek na svých holích, ale bohužel koncovka nebyla ideální. Rozhodně ale musíme Kohouty za ten výkon v první třetině pochválit, protože na Slavii vlétli a dělali jí v jejím pásmu chvílemi docela slušný závar.


Do druhé třetiny sice vstoupili domácí stejně aktivně, jako do té první, ale Slavia se postupně dostávala stále více a více do tempa a začínala mít více ze hry. Přesto se však jako první radovali z branky Olomoučtí, když po minutách čekání na verdikt videorozhodčího bylo jasné, že po sedmnácti letech první extraligový gól Olomouce odrazil Radek Dlouhý.
Zatímco diváci si užívali skvělý hokej, já se na svém poněkud nešťastném místě snažila dělat tu nejlepší možnou práci. Šlo to ztuha. Člověk si neuvědomí, kolik všelijakých, s prominutím, individuí na hokej chodí, dokud jim nestojí v cestě. Opravdu jsem za ten jeden zápas měla to "štěstí" potkat víc zvláštních lidí, než předtím za celou sezónu. Taky jsem naprosto nechápala, jak někteří... fanoušci(?) chodili každých tomu deset minut pro pivo, což je zhruba tak třikrát za jednu třetinu. Jasně, žízeň je veliká, život mi utíká, ale tak si ty piva přineste tři, vždyť jste si zaplatili lístek, abyste ten hokej viděli na vlastní oči, no ne? Proč pak přijít třeba o patnáct minut hry kvůli pivu? I kvůli takovým extrémům nemám pořádnou fotku prvního chorea (a spousty dalších věcí), za což se chci tímto omluvit jeho tvůrcům. Opravdu si přeju, aby celé focení toho zápasu proběhlo úplně jinak.
Kdo si navíc šel pro pivo "s předstihem" před koncem druhé třetiny, přišel o vyrovnávací gól Slavie z hole Vlasáka, který se prosadil během přesilovky jen asi půl minuty před sirénou.


Přesilovka hostům prospěla i v začátku posledního dějství, kdy Slavii poslal do vedení Stránský. Pražané dál měli více ze hry, ale domácí bojovali jako lvi. Zatímco já se usilovně snažila nevšímat si dvou ožralů, co se ke mně připotáceli až z kotle(!), Kohouti dostávali hosty trošku pod tlak. A pět minut před koncem utkání konečně Slavii zlomil Roman Rác, který srovnal skóre.
V prodloužení měli sice Olomoučtí výhodu přesilovky, na gól se však nezmohli a následovaly nájezdy. Dalších padesát lidí šlo pro pivo a deset z nich došlo k závěru, že bude na nájezdy koukat stylem "namáčknu se tady na slečnu fotografku". No nádhera. V nájezdech byl Tomáš Vošvrda skvělý, ale bohužel Furch byl o fous lepší, a tak nakonec pražská Slavia brala dva body.

Zas ale abych na fans jenom neprskala, tak musím říct, že se našlo i spousta takových, co se mi snažila "nevlézt do fotky" a dokonce i několik takových, co se podivovali, jestli mě snad někdo vyhodil od plexi?  Tak to jako bylo hezké a vážím si toho.


Díky tomu, že ty podmínky k focení byly takové, jaké byly, tak jsem se svou prací hrubě nespokojená. A to jsem si malovala, jak parádní budu mít fotky z doslova zlomového momentu své krátké kariéry fotografa pro web HC Olomouc... Nakonec mám nějaké fotky a můžu být ráda, že jsem ráda.


Jiří Ondrušek



Marek Laš

*jde se pro pivo*





Rostislav Marosz


Pavel Skrbek





Tomáš Houdek


Erik Hrňa se promáchl

Jiří Trvaj





Michal Poletín

Robin Staněk



Aleš Jergl

Martin Cibák







Najdi puk!

Žádné komentáře:

Okomentovat