pondělí 31. března 2014

We turn diamonds back into coal

Baráž konečně, konečně dorazila už i k nám do Olomouce. A s ní, dá se říct, nejvíce atraktivní soupeř, tedy Rytíři Kladno. 


Včera to bylo prostě krásný.

Kohouti do baráže vstoupili prohrou s Chomutovem. Piráti byli zjevně lepší, ale naši borci taky očividně nebyli úplně ve své kůži. Na koně se ale vrátili hned dalším zápasem v Mladé Boleslavi, kde předvedli výkon, na který jsme od nich zvyklí.

Od zápasu s Kladnem jsem čekala především parádní hokej. Ale taky tribuny narvané alá loňský zápas s Libercem. Protože nic proti Liberci a všem těm velkým jménům, co loni dovezl, ale přece jen Kladýnko... to je pojem. Nemluvě o tom, že takový Kaberle, Patera nebo Tenkrát taky nejsou žádní nýmandi, o zbytku ani nemluvě. Lístky se vesele prodávaly, ostatně i v sobotu ráno, když jsem šla z tréninku, se u kasy tvořila menší fronta. To ani nemluvím o tom zástupu, co byl u zimáku v neděli ve čtyři, tedy dvě hodiny před zápasem. Měla jsem z toho celkem obavy.

Pavel Patera

Zápas byl kvůli televiznímu přenosu přesunut až na 18:10 místo původních 17:00. Zimák otvírali už 16:30. Já jsem dorazila už v ty čtyři, dokonce jsem vlezla dovnitř dřív, než Kadela zaparkoval auto :D Proč tak brzo? Jednak jsem nesla knížku do Hnízda, a nechtěla jsem se pak prodírat davem, kdyby došlo na nejhorší předpovědi. A taky to vlastně pro mě bylo praktický, protože jsem si celej týden plánovala, že natočím rozcvičku/fotbálek, kterej začal tak 16:40. A ta hromada volného času mezi Hnízdem a fotbalem skvěle posloužila k prokousávání se povinnou četbou. Mám skluz :P

Jaképak to ale bylo (milé) překvapení, když o půl páté otevřeli zimák a lidi začali zvolna proudit dovnitř, žádné šílené davy jako loni. A pár minut před začátkem zápasu už bylo jasné, že tentokrát na schodech nikdo sedět nebude. Dokonce nakonec ani nebylo vyprodáno, což ostatně bylo vidět na kotlu hostí, který byl víceméně poloprázdný (ale pár dobrodružných Kladeňáků dorazilo, klobouček!). Domácí fans připravili krásné celostadionové choreo, které vypadalo fakt pěkně. A kupodivu pak ani nepřiletělo na led milion dvě stě papírových vlaštovek.

Zápas začali o trochu lépe hosté, ale nebylo jim to dlouho moc platné, protože v šesté minutě už se z gólu radovali Kohouti zásluhou Maria Cartelliho. Po zbytek třetiny to bylo víííceméně vyrovnané, možná mělo Kladno optickou převahu, protože domácí byli trochu stažení dozadu.


V podobném duchu pokračovala druhá třetina, jenom to díky tomu našemu malému vedení bylo strašně napínavý a no... znáte to :D Našinec tam měl pár pěkný šancí v oslabení, myslím zrovna Selingr s Ostřížkem, ale nic z toho nebylo. Ostříž ale o radost nepřišel, o chvilku později mu namazal na gól Marosz. Takže druhý gól měl na triku David Ostřížek a hned to vypadalo veseleji.


Zas tak strašně vesele to nevypadalo posledních dvacet minut, protože dva góly nejsou nic a omg!!1! Dokonce se volalo videorozhodčímu kvůli možná-gólu Kladna, ale gól to nebyl a jelo se dál. A naše borce to dost hodilo na koně, protože chvilku poté udeřil Michal Vodný. Voďas je od toho svého návratu po zranění úplně... boží. On byl vždycky moc šikovnej, ale co se vrátil, tak je totální hvězda a sedáme si z toho všichni na zadek. A mně je úplně blbý tady chválit jednotlivce, protože všichni tam jsou skvělí, obzvlášť obránci jsou prostě uhhh, miluju obránce a vždycky budu.


Ale asi aby to nebylo tak jednoznačný, nebo abychom se snad posledních deset? minut nenudili, tak Kladno dalo dva góly. A to bylo najednou drama. Jakože fakt, největší nervy za celou sezónu, s přehledem. 3:2, pár minut do konce, jó... Kladno samozřejmě odvolalo brankáře, diváci na tribunách omdlévali a Vošvrda nabral puk na hokejku, hodil do před Kuchardu... A Radim Kucharczyk jako správný (dočasný) kapitán zápas rozhodl gólem do prázdné. Birthday boy Tomáš Houdek pak skočil Vošvecovi do náruče, což bylo fakt super, 10/10.


Článek opět děsně na úrovni, ale prostě... to byl přesně jeden z těch zápasů, kdy slova nestačí. Taky neumím už psát jak člověk, co jsem měla nucenou pauzu kvůli škole.
Zkrátka kdo tam nebyl, může litovat. 


Petr Tenkrát je borec

Rostislav Marosz je taky borec

Robin Staněk... taky borec! Už toho nechám, fakt.

Tady jsem chtěla napsat jednu trapnou internetovou hlášku, kterou by ale nikdo nepochopil, takže by si všichni říkali, že jsem si spadla na hlavu. Což jsem si nespadla. To jsem vám toho řekla, co? :D

Houdyyy měl narozeninýýý! Já měla přání jedinýýý... aby si dal gól k narozeninám. To se sice nepovedlo, ale stejně měl radost, tak dobrý.


Matěj Pekr




Jiří Ondrušek



Pavel Selingr


Ondřej Švaňhal
(ft. Ondrovy parádní vousy)











Radim Kucharczyk






1 komentář: