Pod Prahou, nad Prahou nikdo nesmí stát

Do České republiky opět po roce zavítal tým KHL, aby zde strávil svou letní přípravu. Oproti letům minulým však tímto týmem není můj srdcový SKA Petrohrad, nýbrž Atlant Mytišči, se kterým mám takový pěkný love/hate vztah. Jenže KHL hokej je KHL hokej a navíc Atlant v létě posílil jakýsi Žeňa Arťuchin a... a nejeďte pak, no! 

Tak jsem tu.

Tu je v České Lípě. Kterou Atlant takticky umístil pod Prahu a v názvu fotogalerie pak dokonce do Německa a kdybych hned v neděli, tedy v den příjezdu, nenaběhla během obhlídky zimáku do jejich trenéra, tak bych se asi ukousala strachy, jestli náááhodou opravdu není ještě nějaká jiná Česká Lípa. 

Pro moje kluky z Mory, protože mi chybí.

O led se Atlant dělí s Českou hokejovou školou, takže tréninky na ledu mají v poněkud netradiční časy - od desíti do dvanácti a pak od pěti do sedmi. Zimák mají v ČL hezký, i když maličký a tribuna je jen na jedné straně. Taky je tam poloviční teplota, co venku, takže tradiční klepání kosy nechybí. Jo, to není jak naše Plechovka, co se takticky přizpůsobuje okolní teplotě.

Co se samotného hokeje týče, je vidět, že Atlant začal bruslit už víc jak před týdnem. SKA vždycky přijeli a na led šli všichni dohromady poprvé až na místě a bylo to vidět; hráči Atlantu už jsou rozhýbaní a je to podstatný rozdíl.

A pondělí bylo asi takové:

První skupina byla trošku taková... nudná. Je složená hlavně z mladých hráčů, hráčů na zkoušku a klidně přiznám, že jediní dva, které tam znám, jsou taky jediní dva, co nejsou ani mladí, a ani na zkoušku - Arty a Alexej Michnov. Hele, já na tom poznávání jednotlivých hráčů pracuju, ale včera jsme začali! :D

Druhá skupina byla mnohem větší sranda, už jenom proto, že tam byla většina těch hráčů, na které jsem se fakt těšila. Taky se mezi sebou víc znali a víc si to užívali.

Odpolední, nebo spíše podvečerní, trénink byl tradičně hromadný a jeho pointou bylo cvičení hry 5 na 3 a tak podobně. Mělo to za následek jednoho naprosto vytočeného brankáře (a následně roztřískanou hokejku) a o nic méně vzteklého Vitalije Aťušova.


Opravdu nečekaný problém se objevil, když jsem hotové fotky chtěla nahrát na své tradiční úložiště a následně dát do článku. Na místní wifi jsou totiž veškerá úložiště zablokovaná a z nějakého podivného důvodu se to týká třeba i Flickr. Tudíž jsem strávila hodinu hledáním kvalitní alternativy a nakonec jsem zakotvila u "MyShoebox". Není to ideální, ale fotky jsou kvalitnější, než kdybych je nahrála třeba na Rajče nebo Picasa (které kupodivu zablokované nejsou).
Celý tenhle problém mě nejenom strašně zdržuje, ale i mě to dost mrzí, protože jsem konečně přešla na Lightroom (byť zatím jen trial) a fotky tak vypadají mnohem lépe. Asi nějaké spiknutí :(
A žlutý dresy jsou zlo!

No neříkejte mi, že už vám Arty na mém blogu nechyběl!

Vzteklý brankář Sergej Borisov.

Největší borec mezi všemi - Maxim Sokolov.

Alexej Petrov a Anton Klementěv

Sokol si "hraje" na brankáře

Konstantin Kolcov

Igor Radulov

Ilja Kablukov

Pavel Kopytin a Juha-Pekka Haataja

Janne Niskala

Alexandr Ševčenko

Jurij Trubačev

Stefan Stěpanov

další anonym

Oleg Jašin

Roman Rukavišnikov

Nutno říci, že za stávajících podmínek je to fakt porod, dát dohromady jeden takovýhle kratičký článek. Ráda bych si myslela, že těžko na cvičišti - lehko na bojišti, ale vím, že doma se mi takové problémy vyhýbají obloukem.