Ne jen hokejem je člověk živ...

Můj kocour Henrik je modelka.
On by si to sice nikdy nepřiznal, ale nikdy mi nikdo ochotněji nepózoval.

Budiž tohle takový bonbónek pro všechny, kdo pečlivě čtou tento blog a mají rádi zvířátka.
Ale pozor! Neklikat, dokud jste si nepřečetli o tom, jak Mora táhne na Extraligu (protože reklama musí být).

Moje fotky Henka každopádně vždycky vypadají tak všelijak, když se bavíme o barvičkách, ale ono je to tím, že když člověk fotí zvíře, tak není moc čas nějak hrkat s nastavením foťáku, a tak mám vyvážení bílé na automat. No, a taky jsem líná, že, co si budeme namlouvat. A pak když jako nějak ty fotky upravuji, tak si říkám, že už je to stejně jedno a dělám z toho takové prudce umělecké cosi, protože proč ne, že.

Ale některý jsem třeba nechala, tak jak byly, protože byly zkrátka tak akorát. Můžete hádat, které to jsou :D

V noci mi zabavuje celou peřinu, přes den si zabírá celý gauč.

Nejlepší. Fotka. Evahhh.

No řekněte ne, když za váma přijde s prosíkem a dělá na vás takový oči!

No, ale ani dneska si neodpustím hokejovou poznámku:

Od těch nejlepších rodičů na světě (to jakože těch mých) jsem dostala nový objektiv, který odpovídá tomu, jakým jsem fotila za dob Olympusu. Ve čtvrtek ho chci jít vyzkoušet na přátelský zápas mezi našimi juniory a Patriotem Budapešť, tak snad to vyjde.

Naši junioři letos celkem válí, takže očekávám dobrý hokej.